Podobnost mezi partnery v osobnosti u hetero a homosexuálních mužů z ČR a Brazílie

Jak ukazují předchozí studie, heterosexuální partneři si jsou navzájem podobní nejen např. věkem, vzděláním, či náboženským vyznáním, ale i v určitých osobnostních charakteristikách. Vyšší míra podobnosti mezi partnery současně zvyšuje partnerskou spokojenost, tedy čím si jsou partneři vzájemně podobnější, tím svůj vztah hodnotí jako šťastnější. Dosud však byly všechny studie zkoumající podobnost partnerů a její následný vliv na spokojenost ve vztahu zaměřeny pouze na heterosexuální vztahy.

Cílem studie, které se možná někteří z Vás zúčastnili, bylo zjistit, jaká je míra podobnosti mezi partnery nejen u heterosexuálních, ale i homosexuálních mužů ze dvou kulturně odlišných prostředí. A jak tato míra podobnosti ovlivňuje spokojenost ve vztahu. Studie se zúčastnilo celkem 348 heterosexuálních mužů (144 z ČR, 204 z Brazílie) a 274 homosexuálních mužů (135 z ČR a 139 z Brazílie). Respondenti mj. vyplnili online dotazník zaměřený na strukturu osobnosti (Big Five), a to své, svého partnera (když ho měli) a svého ideálního partnera. Dotazník zkoumá pět osobnostních charakteristik, které jsou trvalé v čase (extroverze, přívětivost, svědomitost, emoční stabilita a otevřenost novým zkušenostem), dále vyplnili dotazník zaměřený na partnerskou spokojenost.

Výsledky ukázaly, že heterosexuální partneři si byli vzájemně podobnější než náhodně spárovaní jedinci v extroverzi, zatímco u homosexuálních partnerů žádná podobnost nalezena nebyla. Současně jsme však zjistili, že v preferencích se heterosexuální a homosexuální muži neliší, konkrétně že preferují partnera s podobnou mírou extroverze, přívětivosti, svědomitosti a otevřenosti, jako mají oni sami. Co se však ukázalo jak u heterosexuálních, tak homosexuálních mužů, vyšší míra partnerské podobnosti pozitivně ovlivňovala spokojenost ve vztahu. Konkrétně partnerské spokojenosti přispívalo, když si partneři byli podobní v otevřenosti novým zkušenostem, emoční stabilitě a u homosexuálů ještě navíc extroverzi. Takže čím si byli partneři v těchto charakteristikách podobnější, tím svůj vztah hodnotili jako šťastnější. Naše výsledky tak ukázaly, že partnerská podobnost mezi partnery ovlivňuje spokojenost úplně stejně u heterosexuálních a homosexuálních mužů.

Zajímavé je, že Češi a Brazilci se v míře partnerské podobnosti lišili pouze v jedné z charakteristik, a sice přívětivosti, přičemž heterosexuální Češi preferovali soběpodobnější partnerku než Brazilci. Vzhledem k tomu, že Česká republika a Brazílie jsou kulturně velice odlišná prostředí, naše studie ukázala na jistou univerzálnost preferencí pro soběpodobnost v osobnostních charakteristikách.