Hodnocení příjemnosti pachů v závislosti na schopnosti identifikace

Čichové preference se projevují v našem každodenním životě, ať už jde o stravovací návyky nebo třeba o dezodorizaci vlastního těla i okolního prostředí. Je proto důležité porozumět tomu, jak se vyvíjejí a jaké faktory je ovlivňují. Bylo zjištěno, že patrně nejvýznamnějším faktorem je známost pachu, resp. opakovaná předchozí zkušenost s ním, a že pachy, které jsou známé, jsou vnímány jako příjemnější. Nicméně poslední výzkumy ukazují, že tento pozitivní vztah mezi předchozí zkušeností (a tedy znalostí zdroje) pachu a jeho pociťovanou příjemností nemusí platit pro všechny pachy stejně: zdá se, že pachy průměrně hodnocené jako spíše nepříjemné jsou odolnější vůči vlivu kognitivních faktorů. Nicméně veškeré dosavadní studie byly prováděny s dospělými účastníky a lze proto jen stěží činit obecné závěry.

Cílem studie bylo zjistit vztah mezi znalostí zdroje pachu, ověřovanou pomocí testu identifikace pachů, a jeho pociťovanou příjemností u prepubertálních dětí, jejichž zkušenost s pachy je omezenější než zkušenost dospělého člověka a které se stále učí poznávat nové pachy, jak je patrné ze skóre identifikace pachů rostoucího s věkem. Účastníci studie byli totožní s českým vzorkem ze studie předchozí. Děti nejprve provedly hodnocení příjemnosti pachů obsažených v testu identifikace pachů Sniffin’ Sticks „oznámkováním” na stupnici 1-5 (jako ve škole) a následně podstoupily vlastní test identifikace.

Výsledky ukázaly poněkud překvapivě pozitivní vztah mezi znalostí zdroje pachu a jeho příjemností u dvou pachů, které se celkově umístily mezi čtyřmi nejhůře hodnocenými pachy, a to u ryby a česneku. Děti, které správně určily dané stimuly jako pach ryby a česneku, je předtím také ohodnotily jako příjemnější než děti, které je neidentifikovaly správně. Tento vztah však nebyl nalezen pro žádný z pachů, který byl celkově hodnocen jako relativně příjemný. Hodnocení nepříjemných pachů se tedy u dětí zdá být více ovlivněno jejich znalostí, že jejich zdrojem jsou potraviny a jsou tedy neškodné, než hodnocení pachů příjemných. Další studie, v nichž by bylo použito větší množství „jedlých” i „nejedlých” pachů o různé příjemnosti, by mohly ukázat, zda toto zjištění u dětí platí obecně, či je specifické právě jen pro nepříjemné, avšak „jedlé” pachy.